Cestu do velkého fotbalu neměl lehkou. Nebyl talentem od pánaboha a postup k fotbalovým výšinám si musel tvrdě vydobýt. VLASTIMIL CALTA začínal v žáčcích v rodných severočeských Lounkách. Jako šestnáctiletý přešel ve stopách otce do Roudnice a tam zažil atmosféru dorostenecké ligy. V osmnácti hrál divizi a po několika zápasech se vydal do hornické Příbrami. Pozvánku do Dukly Tábor, kde dva roky oblékal vojenskou uniformu, považuje za nejdůležitější štaci na cestě k fotbalovým výšinám. Zpět do Příbrami si potom jen odskočil a zamířil do Teplic - ligového města.
Se štěstěnou se v té době Vlastimil rozhodně nekamarádil. Sehrál 15 zápasů a onemocněl infekční žloutenkou. Po Teplicích se šeptalo, že s fotbalem skončil. Pád Sklounionu z ligy už sledoval z tribuny jen jako divák. Rok nehrál, ale touha po fotbale jej na hřiště znovu přivedla. Prožil marný boj mužstva o postup a přestal věřit, že by se mohl dostat ve své kariéře ještě výš.
Paní Štěstěna se však zřejmě rozhodla svůj protějšek napravit a několikrát vyslala do Roudnice v osobě Vladimíra Táborského pozorovatele pražské Sparty, kluby, kterému od malinka fandil. V lednu 1983 se z toho zrodil nejen přestup, kterému houževnatý záložník nemohl zpočátku uvěřit, ale i tříletý vrchol jeho fotbalové kariéry.
Trenér Václav Ježek dal sedmadvacetiletému pracovitému nováčkovi okamžitě důvěru a Vlastimil se mu odvděčil v roli útočného středového hráče kvalitními výkony. ,, K překvapení nás obou jsem se znovu sešel se spoluhráčem z roudnického dorostu Zdeňkem Ščasným a mužstvo, v němž hráli například Berger, Chovanec, Lavička, Denk, Bielik, Hašek či Griga, třikrát získalo titul mistra ligy a vydobylo si účast v Poháru UEFA a v Poháru mistrů ." vzpomíná Calta.
Zdeněk Ščasný, vyslovuje názor, že Calta přinesl do letenské zálohy svou hrou obětavého dělníka se smyslem pro rychlí protiútok a s odvahou proniknout do pokutového území patřičný důraz. ,, Vlasta, skromný člověk, patří mezi lidi, na které si rád vzpomenu, "" dodává.
V září zasahuje Sparta svou triumfální cestu Pohárem UEFA. Na Letné poráží slavný Real Madrid 3:2 a v odvetě před 90 000 diváky na stadionu Santiaga Bernabeu v Madridu jí remíza 1:1 posouvá do druhého kola. Vlastimil Calta spolu s Bergrem a Haškem podávají vynikající výkon.
,, Na ukazateli skóre nad trávníkem stadionu Bernabeu v té chvíli svítila domácí jednička a hostům nula. Idol španělského publika Němec Stielike poslal až příliš rozvážnou malou domů a devadesát tisíc srdcí strnulo: Calta měl životní šanci. Doběhl míč ocitl se v tváří v tvář brankáři Augustinovi, ten však jeho střelu z těžkého úhlu vyrazil nohou." Tak psaly tenkrát noviny.
V dalším kole přecházejí letenští přes Widzew Lodž a svou pouť končí na jaře 1984 po vyřazení Hajdukem Split. O rok později čelí Sparta v Poháru mistrů FC Barceloně a odchází ze ctí: prohrála sice v Praze 1:2, ale šokovala barcelonský Nou Camp vítězstvím 1:0. ,, Byl to můj největší zážitek. " Říká Calta, střelec pražského gólu.
V roce 1983 jednou obléká reprezentační dres a v zápase proti Bulharsku v Praze, kde debutuje spolu se Strakou a Grigou, a startuje v Havránkově olympijském týmu. V roce 1987 ve Spartě končí, ještě plných dvanáct let však zůstává fotbalovému míči, respektive mistrovskému klání , věrný. Vrací se na čtyři roky do druholigových Teplic, závěr kariéry prožil v divizním fotbale: přestupuje do Roudnice, odtud do Brozan a poté do Litoměřic, kde v roce 1999 končí.
,, Není to tak docela pravda, Vlasta ještě loni hrál několik zápasů za Lukavec a věřte, že nic ze svého umění neztratil," říkají svorně pánové Ladislav Pražan a Antonín Kuh, kteří s ním ještě v Lukavci hráli. A oba se shodují, že zůstal vesnickým poctivým klukem, kterému nikdy nestoupla sláva do hlavy a má dnes fotbal stejně rád, jako v celé své kariéře.
Dnes žije s manželkou Zdenou v rodných Lounkách a věnuje se pěstování a prodeji vzácných květin. Staršímu synovi Vlastíkovi je jednadvacet let a fotbalu pro nedostatek času zanechal, o tři roky mladší Aleš hraje za dorost Roudnice, a tříletá Zdenička, pýcha rodičů teprve na otcovo vyprávění, jak to všechno bylo, čeká.
Zdroj: časopis Fotbal (2001)
Autor článku: Zdeněk Šálek
Horní řada zleva: Jozef Chovanec, Vlastimil Calta, Miloslav Denk, Stanislav Griga, Jozef Jarolím, Jan Stejskal, Jan Berger
Dolní řada zleva: Julius Bielik, Miloš Beznoska, Zdeněk Ščasný, František Straka, Vítězslav Lavička, Ivan Hašek.
Zleva: Jozef Chovanec, Jaroslav Olejár, Vlastimil Calta, Miloš Beznoska, Stanislav Griga, Julius Bielik, Vítězslav Lavička, Zdeněk Procházka, Josef Jarolím, František Straka, Jan Berger
Vlastimil Calta v dresu SK Lukavec (stojící třetí zprava).